Obec Radešín

Obecní úřad Radešín
Radešín 58
Bobrová, 592 55

Socha Krista Trpitele

V roce 1765 byla v rámci barokních úprav v okolí zámku instalována na výšině směrem k Bohdalci kamenná socha sedícího Krista trpitele v upomínku na Bernarda Henneta (8.10.1699-18.8.1770), který byl opatem (1738-1770) ve Žďáře po zesnulém V.Vejmluvovi. Velmi kvalitní pozdně barokní sochařská práce, typická drobná sakrální památka v barokní krajině, významně spoluvytvářející kulturně-krajinný charakter okolí obce. Socha je datovaná chronogramem k roku 1765, autor není znám. Typicky „barokně“ tvarovaný, čtyřboký, konvexně vypouklý sokl s bočními volutovými křídly je nahoře ukončen vyloženou profilovanou římsou. Na přední straně soklu se v plastické kartuši nachází rytý majuskulní latinský nápis: „GLORIA HONORISIT TIBI DOMINE IESU CHRISTE SPINIS CORONATE“ (Překlad: Sláva a čest Tobě Pane Jezu Kriste trním korunovaný). Na zadní straně soklu je pak v jednoduchém rytém rámu vyryt český nápis: „Czest a chvala na nebi ať gest Dana a na zemi korunie Ježíše“. Iniciály F.C.P.B.B.P.Z.I.R. na boční straně soklu se pravděpodobně vztahují k renovaci z roku 1858. Zdejší socha je unikátní především svým nepříliš častým a bezpochyby zajímavým námětem. Jedná se ikonografický typ „Sedícího Krista trpitele“, pro nějž se také někdy užívá označení „Melancholický Kristus“, které vychází z podoby pozice figury se slavnou rytinou „Melancholie“ od A. Dürera z roku 1513, přičemž gesto hlavy držené v dlaních bývalo již od antiky užíváno pro vyjádření zamyšlenosti a smutku – melancholie). Téma „Sedícího Krista trpitele“ se u nás poprvé objevuje na přelomu 15. a 16. století na pozdně středověkých plastikách, zejména ve Slezsku - kompozice typu je založena na sedící postavě Spasitele, charakteristické je jeho gesto pravé ruky podpírající si hlavu, zatímco levá ruka volně spočívá v klíně. Socha v Radešíně pak představuje ukázku barokního zpracování tohoto starobylého středověkého tématu.

Nemusíme zdůrazňovat, že zobrazení se objevuje v scénické souvislosti s Pašijemi. Námět vyjadřuje okamžik Kristova života svázaný s úsekem děje krátce po „Bičování“ (krvavé rány na těle), Posmívání (trnová koruna na hlavě a rákosová palice v ruce, ironicky připomínající královské žezlo) „Nesení kříže“ (který vyvlekl až na Golgotu, jak také zračí stopy únavy ve tváři) – a nyní je již připraven (svlečen pouze do bederní roušky) pro ukřižování. V tomto posledním okamžiku – těsně před ukřižováním - zatímco jeho katové připravují kříž – se Ježíš naposledy rozhlédne kolem sebe a s hlubokým smutkem i s důstojně nesenou bolestí se zahloubá nad svým lidským osudem a především nad nezměrnou tíží lidských hříchů, jež ho dovedla až sem.

Vznik této obrazové formy, i přes zjevné dějové souvislosti, nebyl patrně podnícen přímo obsahem evangelií, ale nejspíše vizemi středověkých mystiků (sv. Brigita Švédská, sv. Kateřina Sienská), i v souvislosti s tzv. „Spasitelovými nářky“, které bývají zpívány při liturgii na Velký pátek. Úsporná figurální kompozice je spíše něž na vnější stránku věci soustředěna na meditativní obsah a psychologické momenty tématu. Emocionální náboj nese zejména výraz Kristovy tváře, jehož expresivní vnitřní dramatičnost kontrastuje s  vnějším sošným klidem figury.

U typu „Sedícího Krista trpitele“ jde o v určitém smyslu slova o „nad-dějovou formu“, obsahově symbolizující „pašije jako celek“. Spasitel je zde představen v lidsky zranitelné podobě, se kterou se člověk snadno může identifikovat a do Kristova utrpení se tak vcítit. Téma „sedícího Krista trpitele“ představuje typický symbolický „devoční obraz“, jehož smyslem bylo diváka podnítit k bezprostřednímu mystickému prodlení a k vnitřnímu prožitku přímého subjektivního kontaktu s Kristem.

Socha byla v roce 2000 odborně zrestaurována.

Použitá literatura: Kaliopi Chamonikola, Melancholický Kristus. K ikonografickému typu sedícího Krista Trpitele, in: Bulletin Moravské galerie v Brně, č. 55, Brno 1999, s. 3-7.

Zápis do státního seznamu kulturních památek proběhl dne 6. 12. 1963, socha je kulturní památkou evidovanou pod číslem 37000/7-4374.

Zámecká knihovna

V roce 1826 zakoupil zámek Radešín hospodářský rada, bývalý správce panství Letovice, Franz Schneider (+ 1863), následoval jeho syn Moriz Schneider, krajský hejtman, po něm dcera Marie Schneiderová (+ 1933), provdaná za důstojníka Friedricha Duré (1845- 1914) a posledním majitelem byl jejich syn Dr. Max Duré (1877-1945), asistent na vysoké škole zemědělské ve Vídni, který se zabýval také včelařstvím. Knihovna, která vznikla již v době Schneidrů, byla v roce 1950 odvezena na hrad Pernštejn v počtu přes 3000 svazků. Polovina byla určena k odvozu do sběru, druhá polovina do distribučního střediska. Přesto asi 500 svazků na Pernštejně zbylo. Jak ve své zprávě uvádí Dr. B. Lifka, šlo většinou o „zvetšelé příručky a školské knihy“, ale i 23 cenných a zajímavých tisků, a zbytek nákladu knihy vzpomínek Franze Schneidera (1819-1905) vydané jeho neteří Marií Duré (+ 1933) v roce 1911 vlastním nákladem v Radešíně. Součástí knihovny byly také divadelní hry sepisované F. Schneiderem. Ze zajímavých tisků uvedl Dr. Lifka např. E. de Swedenborgovo Traité curieux des charmes de l´amour conjugal, Berlin 1784, první vydání Casanovových pamětí a několik tisků španělských, francouzských a polských. Těchto cca 500 svazků na Pernštejně zůstalo a v roce 2005 shořelo při požáru hradu spolu s rozpracovaným lokálním katalogem této knihovny. V pernštejnské knihovně se zachoval jeden svazek s exlibris s vyobrazením pomníku Krista trpitele, v pozadí zámek Radešín a s textem „Schlossbücherei Radeschin Dr. Max Duré“.

Výletní naučná stezka okolím Radešína

Oficiálně se sice jmenuje Výletní naučná stezka okolím Bobrové, ale to jen proto, že vznikla jako projekt deváťáků na Základní škole Bobrová. Při pohledu do mapy vidíme, že spíš Radešín leží v jejím středu.

Stezka vede malebnou krajinou Vysočiny a zahrnuje celkem 10 stanovišť, která upozorňují na historické a přírodní zajímavosti na trase. Některá ze stanovišť jsou zcela unikátní a svým významem dalece přesahují hranice regionu.

Vybudování stezky získalo v roce 2011 prestižní ocenění Skutek roku v rámci Kraje Vysočina a v roce 2012 nominaci v mezinárodní soutěži Best practice LA21.

O výletní naučné stezce byl natočen pořad ČT v rámci cyklu toulavá kamera. Záznam pořadu můžete shlédnout zde.

100 LET OD KONCE VELKÉ VÁLKY

V roce 2018 uběhlo sto let od konce Velké války, později nazývané 1. světové války. Z českých zemí narukovalo do Rakousko-uherské armády 1.4 mil. vojáků a nevrátilo se jich odhadem 200.000. Každá obec v českých zemích má pomníčky padlým. V obci Radešín je umístěna pamětní deska jednomu padlému občanu Radešína Františku Klímovi na kapli Nanebevzetí Panny Marie.

pomník padlým v Dolní Bobrové
pomník padlým v Horní Bobrové
pomník padlým v Podolí
pomník legionářů v Podolí
pamětní deska oběti války v Radešíně na kapli Nanebevzetí Panny Marie

OBNOVENÍ OBRÁZKŮ SVATÝCH

Dne 12.10.2020 obec Radešín obnovila obrázky svatých. Slavnost proběhla formou pěší poutě pod vedením faráře Michaela Macka od kaple Nanebevzetí Panny Marie k místům v lese, kde byly obrázky sv.Františka a sv.Anny obnoveny za slavnostního projevu starosty pana Chocholáče a místostarostky paní Tulisové. Podle nejstarších pamětníků pochází obrázky z doby, kdy zámek Radešín patřil ještě k cisterciáckému klášteru ve Žďáře. Obnovené obrázky pochází od katolické malířky Bedřišky Znojemské a kovové korpusy vyhotovil umělecký kovář Josef Tulis z Dlouhého. V rámci obnovy se připojil pan Juránek instalací obrázků sv.Josefa a Panny Marie, které byly umístěny v lese místními občany v nedávné době.

OBNOVENÍ OBRÁZKŮ SVATÝCH